Při cestách po Evropě občas narazíme na krásná místa. Při cestování do chorvatska jsme narazili na tento krásně barevně laděný domek
Moje cesty

Chorvatsko

Chorvatsko je oblíbená destinace spousty čechů a i my tam jezdíme rádi. Proč?

Základním předpokladem pro cestu do Chorvatska jsou samozřejmě řízky. Ať si říká, kdo chce, co chce. Otázka není jestli vzít řízky. Otázka je, kolik jich vzít. Tento vzorec má spoustu neznámých. My jsme to trochu podcenili a řízky sežrali už ve Slovinsku. Pak jsme mohli na pláži jen koukat na mastné huby ostatních čechů 🙁

No dobře, ale teď vážně. Když plánujete Chorvatsko, tak vám pravděpodobně jde o to, aby to nestálo moc peněz. Proč by jste tam jinak jezdili, když za 12990,- můžete mít all inclusive v Marsa Alam, že? 

My jsme si to naplánovali od neděle do neděle, aby jsme se nějak vyhnuli těm splašeným davům, kteří každoročně míří do Chorvatska. Aby jsme si to pojistili, tak jsme radši vyrazili už v sobotu o půlnoci a k ránu jsme chtěli dojet k jezeru Bled ve Slovinsku. Jezero Bled, je dostatečná záminka, proč si trochu zajet, i když to tak na fotkách nevypadá.

U Bledu jsem se focením moc nevytáhl. V sobotu jsem fotil celý den na svatbě a hned po svatbě jsem si akorát zabalil ponožky a spoďáry a o půlnoci jsme vyrazili. K jezeru jsme měli dojet kolem 6 hodiny ráno, ale protože je všeobecně známo, že moje zkratky a vyhlídkový trasy fungujou, tak jsme dojeli až kolem půl deváté k jezeru. Tam na nás čekala Helena a Christo, kteří vyjeli před náma a přespali jako pankáči na parkovišti u jezera. V té době jsem měl za sebou už 24 hodin na nohách a do Chorvatska zbývalo ještě asi 250km. My samozřejmě neměli v plánu na dálnici platit, a tak nás čekala cesta Slovinským venkovem.

Kolem Triglavu k Bledu

Cesta vedla kolem Triglavskýho národního parku až k jezeru a to byla nádhera. Mohl bych zastavovat po kilometru a pořád fotit, ale vzhledem k tří hodinovému zpoždění se to moc nehodilo. Navíc v jedinej moment, kdy jsem zastavil začalo pršet.

Asi po hodině jsme dojeli k Bledu, dali si dvě hodinky oraz, sežrali řízky a vydali se dál na cestu. Následující 3 hodiny cesty po Slovinském venkovu byla nekonečná nuda a jediná radost na trase byl Lidl. Takže přeskočím rovnou do Chorvatska.

Všichni znají Crikvenici, asi je to hezké městečko, ale tam jsme nebyli, takže nevím. My jeli asi o 10km níž do Novi Vinodolski. Taková malá díra, ale celkem hezký město, kde kupodivu nepotkáte až tak moc čechů. Ubytování jsme tam našli přes Airbnb a byli jsme mile překvapeni. Za 18tisíc jsme měli pro sebe celej dvoupatrovej barák asi minutu pěšky od centra. Celej dům byl skvěle laděnej v takovým stylu, že jste měli pocit, že jste někde u babičky na Vysočině. Skvělý bydlení.

Hodně lidí, pořád fňuká, že je Chorvatsko drahý. Jako asi se to soudí od ceny piva, který tam prostě stojí asi 80,-, ale všechno ostatní je úplně stejně drahý jako u nás. Otázka je, s čím se to zase srovnává. Pokud někdo srovnává grilovanou makrelu s meníčkem v uni hobby za 89,- s polívkou, tak asi jo, asi je tam draho. Ale jinak pohoda. Normální ceny jako u nás. Moře hezký, čístý, studený, pláže přeplněný, ale to je asi normálka. Musím říct, že mě to malý město celkem bavilo. Itálie to není (tím nemyslím Bibione), ale odskočit si tam není až tak špatný.

Při cestách po Evropě občas narazíme na krásná místa. Při cestování do chorvatska jsme narazili na tento krásně barevně laděný domek

Další den, jsem si řekl, že to focení vezmu trochu víc vážněji a budu se snažit a trochu nad tím přemýšlet, ale ani jedinej den, jsem se nedonutil vytáhnout z auta stativ, takže to nebylo až tak vážné.

Bavilo nás, se večer jen tak procházet těma uličkama a hledat cestu domů.

Původně jsme šli fotit západ slunka dolů, do přístavu, ale tahle restaurace měla, tak úžasnou zahrádku, že jsme si koupili asi to nejdražší pivo v celým Chorvatsku, aby jsme si mohli udělat fotku piva při západu slunce. Ja byl vždycky romantik.

Takže takhle nějak bych to s tím Chorvatskem viděl já. Co teda se musí nechat, všude, kde jsme jedli, tak to bylo skvělý. Ať už to byla pizza, těstoviny nebo ryba, všechno bylo boží a za rozumnej peníz. Jen to pivo teda je potřeba si přivést vlastní 😀 Ono to Karlovačko a Ožujsko není žádná hitparáda za ty prachy. Radši nechte jedno dítě u babičky a vemte si kastl s sebou. Celej tento týdenní výlet nás vyšel se vším všudy asi na 18tisíc pro oba dva. Na jednu stranu bych řekl, že to je v pohodě. Stejný prachy vás bude stát i týden v česku.

Zpět do česka jsme vyjeli kolem 8 ráno, nakoupili zásoby na cestu a kolem 9 už jsme byli na Chorvatské dálnici. Na mýtných bránách jsme zaplatili cca 400 až ke Slovinským hranicím a 2km před hranicema se Slovinskem jsme zastavili skoro na 2 hodiny a stáli. Jak by řekl Homer Simpson“, jeden ví, že to bude zlý, ale stejně ho to  zaskočí“. Po dvou hodinách jsem se nasral a přeskákal přes asi 7 pruhů k výjezdu a opět jsme jeli nekonečně dlouho Slovinským venkovem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *