Moje cesty

Roadtrip do Itálie ⎜Dolomity

Letošní velkou dovolenou už jsme si užili v březnu, kdy jsme strávili 3 týdny na Srí Lance o které snad jednou taky něco napíšu a zveřejním fotky. Bylo jasné, že další dovolená (pokud vůbec nějaká bude) bude spíše takovej Roadtrip do Itálie.

Na instagramu jsem sledoval nějaké cestovatele a fotografy a čas od času jsem si dělal screenshoty míst, která bych chtěl vidět. Z tohoto ohledu je Instagram skvělej a člověk si může udělat nějakou představu o těch místech, kam by se chtěl podívat. Ovšem druhá strana je taková, že reálně to místo pak je mnohdy zklamání.

Takže cesta měla jasný cíl a to bylo městečko Levanto v těsné blízkosti s pobřežní oblastí Cinque Terre. Proč Levanto? Protože loni jsme se tam na skok zastavili a to místo mělo něco do sebe. Chtěl jsem ho zažít trochu víc. Pak už bylo potřeba jen vyplnit cestu něčím zajímavým.

Lago di Braies, Dolomity

A jako první místo bylo velmi profláklé jezero Lago Di Braies vzdálené od Brna cca 600km. To mě opravdu zajímalo. Z Brna jsme odjížděli kolem 23 hodiny večer, aby jsme tam dojeli před východem slunce. No a protože jsem byl od rána na nohách, tak někde v půlce cesty jsem potřeboval přestávku. Tak jsem si řekl, že se nic nestane, když na 20 minut zastavíme někde. Když jsem se asi po 3 hodinách probudil, tak bylo jasné, že s východem slunce máme trochu smůlu.

Na místo jsme dojeli kolem 9 hodiny ráno, slunce bylo ještě za horama a parkoviště téměř prázdné. To nebylo špatné. Od parkoviště k jezeru je to asi 300 metrů. Takže celkem nenáročná procházka. Jezero bylo přesně takové jako jsem ho znal z Instagramu. Okolní krajina se zrcadlila v jezeře a ten pohled byl fakt skvělej. Kolem nás bylo jen pár lidí a já si říkal, že jsem asi zbytečně odsoudil Instagram.

Procházka kolem jezera trvala asi hodinku. Bylo trochu chladněji, takže to byla docela příjemná procházka po hodinách strávených v autě. Když jsme se po 10 hodině vrátili na začátek, tak se ukázala taková ta skutečná tvář tohoto místa. O hodinu a půl později byla parkoviště plná aut a autobusu. Davy lidí proudili ke břehu jezera a atmosféra byla pryč. Na jezero vyjeli loďky a to krásné zrcadlení bylo pryč. Tak jsme se vydali na všemi známe Tre Cime

Od Lago di Braies jsme pokračovali dál. Konkrétně známý skalní utvar Tre Cime. Musím přiznat, že fotku nemám, protože mě to místo fakt nebavilo.

Plná parkoviště, kolony a davy turistů i přesto, že bylo kolem 11 dopoledne. Ale co mi přišlo úplně debilní, tak průjezd mýtnou bránou za 30 eur, abych mohl zaparkovat (pravděpodobně taky za eura) a podívat se na Tre Cime případně se tam projít, ale na to jsme neměli čas a když jsem viděl ty turisty, tak ani náladu. Za tyhle peníze si radší dám někde dobrej oběd. Připomínalo mi to poplatek u Macochy za to, že se můžete podívat dolů do díry.

Tak jsme pokračovali v cestě a měl jsem pár dalších vytipovaných míst, která by mohla stát za to. Po nějaké hodince jsme projeli Cortinou d’ampezzo a vystoupili neskutečnýma serpentýnama do průsmyku Passo di Giau.

Roadtrip do Itálie, Dolomity

A to bylo to místo, kde stálo za to zůstat. Přijeli jsme tam mezi 16-17 hodinou, tak jsme si našli pěkný místečko, kde se „utáboříme“. A protože tam bylo asi tak promile turistů oproti Tre Cime, nikdo nechtěl peníze a parkovat se dalo kdekoliv. Kousek jsme se prošli a pak jsme šli najít nějaké místo odkud budeme sledovat západ slunka. Kolem nás v okruhu několika stovek metrů bylo dohromady asi tak 30 lidí a to bylo skvělý. Slunce zapadlo a výrazně se ochladilo, a tak jsme šli k autu. 

Takový má fotograf výhled z auta, když přespí v Dolomitech
Focení v nočních hodinách

Ani nevím, kdy jsme si šli lehnout, ale někdy kolem 22 hodiny jsem se šel ještě kouknout na hvězdy. Nedalo mi to a vyhrabal jsem stativ a foťák, že si zkusím něco vyfotit. Jako měl jsem větší očekávání, ale přeci jen moje D3 už není nejmladší, a tak těžko říct jestli je chyba u mě a nebo na to nestačí foťák.

Během noci mi telefon ukazoval, že je kolem 5 stupňů, ale pocitově jsem měl v autě dojem, že je snad pod nulou. Verča si překvapivě nestěžovala a mám pocit, že ji ta kosa vůbec nijak netrápila. 

Měl jsem nastavený budík na východ slunce, ale nějak jsem si neuvědomil, že tomu slunku bude chvilku trvat než se vyhrabe nad ty hory, a tak jsem tam stál a čekal snad hodinu než konečně vykoukly první paprsky a já se mohl ohřát.

Východ slunka byl skvělej. Bylo vidět jak se po okolních kopcích slízají další fotografové a každý si hledá to svoje místečko. Já byl línej a fotil jsem z místa, kde jsme parkovali.  Když celá ta paráda skončila, tak jsem se vydali na cestu směr jezera Molveno a Lago di Garda.

Lago di Garda, Itálie

Lago di Garda všichni milují. Já když u něj byl loni poprvé, tak mě fakt nebavilo a jen jsme projeli kolem. Možná to bylo tím, že se mi v Breneru rozbilo auto, a tak jsem si řekl, že si zaslouží druhou šanci. Nezasloužilo. Stejná nuda jako rok před tím. Nedá se parkovat, milion turistů a vlastně tam nic moc není.

Původní plán byl, že tam zdržíme jednu nebo dvě noci. Nakonec jsme asi po hodině sedli do auta, že pojedeme dál. Nechci to jezero úplně hejtovat, ale když se člověk podívá třeba na to Molveno a nebo Lago di Tenno, které je hned nad Lago di Garda, tak se to absolutně nedá srovnat. Ale chápu, že turisti jezdící po dálnici z bodu A do bodu B nemají šanci na tyhle místa narazit.

Nemá cenu se nějak rozepisovat o cestě mezi Lago di Garda a Cinque terre. Za těch 250 km zaplatíte na dálnici asi 800,-  a jak je Itálie fakt hezká, tak tahle část Itálie je fakt hnusná a nudná.

Někdy v noci jsme dorazili do cíle a to bylo Levanto, které je v těsné blízkosti městeček jako Monterosso, Riomaggiore, Vernazza, Corniglia a Manarola, které se nacházeji v národním parku Cinque Terre, které je zapsáno na seznamu Unesco. Pokud tě to zajímá, líbi se ti fotky a máš čas, tak můžeš číst dál 🙂

Jeden komentář

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *